Dark Maria Magic of Czech "Venuše"
ČLP/FCR/7095
22.5.2021
chovatel: Eva Káčerková
majitel: Dana Maurerová
DKK:
DLK:
PL:
O Vendulce
Kdysi dávno, když jsme Hátu kryli poprvé, v roce 2007, u nás na štěňátko čekala Eva Káčerková. Štěňátka se tehdy u nás nakonec nenarodila, a Eva si nakonec vzala holčičku jinde.
Loni v létě, když jsem hlídala klukánky z vrhu F u Evy Hromádkové (CHS ze Zlínských strání), Hátiny pravnuky, jsem se domluvila na setkání s Bohdanou, která bývala majitelkou Vincenta (Abby Inpersona), tatínka našich A štěňátek. Z tohoto vrhu si nechala našeho Muddyho (Abby Muddy Maurehata). Oba kluci už ale bohužel odešli za duhový most a Bohďa byla pár roků bez psa. Když se loni dojela podívat, ani netušila, že Eva má zrovna štěňátka a že jeden chlapeček je ještě volný. Přestože jsme si s Evou den předtím říkaly, že musíme Bohdě toho chlapečka vnutit, myslely jsme to v legraci. Ale Bohďa vlastně ani nezaváhala. Pamatuju si její větu: Tak že bysme si vzali pejska?! Myslím, že hned od té doby jsem věděla, že jednou budu chtít toho pejska použít ve svém chovu (bude-li nám štěstí a osud přát) - a že mám v záloze případně i jeho brášku. Když dala Bohdana tomu svému pejskovi domácí jméno Abby, úplně mně to dojalo. Každá zpráva, ve které Bohďa Abbyho vychvaluje, mně v mém rozhodnutí utvrzuje. Zatím vyhrál OVVR a dál se uvidí, že bude šikovný a zdravý všichni moc doufáme.
Loni v létě, když jsem se rozhodla krýt Hessinku, pejska jsem měla rozmyšleného i s ohledem na to, aby byl nepříbuzný na odchovy ze Zlínských strání a já si případně mohla nechat po Hessince holčičku (v plánu to teda ale úplně nebylo, spíš jen jako záložní plán pro strýčka Příhodu, měli jsme totiž v plánu okolo šesti let ještě jednou nakrýt Hessinku Abbym a nechat si holčičku až z tohoto vrhu). Když jsem pak na klubovce potkala Bruna s paničkou, věděla jsem, že je příbuzný právě na Abbyho. Chtěla jsem ho jen okouknout, spíš pro info, jenže já se zamilovala. Zvažovala jsem docela dlouho, ale převládlo srdíčko a to, že Bruno mně opravdu okouzlil. Však Hessinka bude mít štěňátka ještě jednou, říkala jsem si.
Letos, když měli naše C štěnda cca 3 týdny, můj muž prohlásil, že žádná štěňata příští rok nebudeme mít. Byla jsem v klidu, však ho ještě přemluvím, času dost. O asi týden později jsem si musela přiznat, že má pravdu. Do odchovu dáváme tolik energie, tolik lásky a prostě všeho, že není možné mít vrh každý rok. Nedělali bychom to tak poctivě a to já nechci. A navíc, ten příští rok by štěnda vycházela na podzim a odběr v prosinci. Tedy naprosto nereálné mít je jako letos venku, vlastně by byly doma skoro pořád... Musela jsem si tedy přiznat, že do toho ani já nechci jít. Počkat dva roky nemůžeme a nechceme, to už by Hesska měla sedm roků a já nejsem zastáncem krytí feneček takto pozdě, přestože chovné jsou podle zákona do osmi let. Dle mně si už v tomto věku zaslouží jen klid, lásku a péči a ne mateřské povinnosti. Navíc vidím, jak moc dal Hessce zabrat tento vrh, nechci ji huntovat. Tak co teď? Úkol byl jasný, najít časem nepříbuznou holčičku a doplnit smečku snad naposled jinak než Hátinou prapra...vnučkou.
Zjistila jsem ale, že najít nepříbuzné spojení nebude vůbec lehké. Z toho, co pro letošek bylo v plánu a chovatelé měli zveřejněné, navíc s mými požadavky kolem a dokola (např. že nechci štěně jen tak od někoho), no trochu na mně dopadla zoufalost. Ale v zoufalosti se rodí zajímavé nápady. A tady se nám kruh trochu začíná uzavírat. Zjistila jsem, že Eva Káčerková kryla svoji fenku v Polsku a že ten vrh má bezva rodokmen. Narodilo se šest holčiček, ještě před týdnem byla jedna volná, ale už není ani jedna. Líná huba, holý neštěstí - napsala jsem 14.6. Evě, kdyby se jí nááááhodou ještě holčička nějaká uvolnila, ať se mi ozve, že bychom to zvážili. Vůbec jsem nečekala, že to dopadne. Bylo pár dní před odběrem našich vlastních štěňátek a já musela přemluvit sebe, Honzu a nějak si sama pro sebe zpracovat, že si nenecháme z vlastních holčiček, do kterých jsme vložili každý kus svého srdce a skoro vzápětí si přivezeme "cizí". Jenže Honza vlastně nepotřeboval ani moc přemlouvat, skoro hned začal vymýšlet jméno... Nemohla jsem to nijak ventilovat, nebyl ani moc čas nad tím přemýšlet, jen jsem věděla, že by mně moc mrzelo tuto šanci pustit. A tak jsme se s Evou domluvili, že si holčičku vezmeme. Mohli jsme si i vymyslet vlastní jméno, začínající na Dark..... Magic of Czech. 14.6. mívala narozeniny Honzova mamka Mária. Navíc maminka štěňátek je Mařenka. Takže bylo jasno, bude to Dark Maria. Ale jak podomácku? Mařenku ani Máju jsme nechtěli, Mája by se pletla s Kájou a Mařenku už máme dvakrát (neteř a praneteř). Trvalo dalších x dní, než jsme ke jménu dospěli, spoustu mých návrhů zavrhl Honza, spoustu zase já jemu. Přála jsem si, aby její jméno tak jak Hessinčino mělo nějakou symboliku... Pak jednoho dne můj chlap říká: Už jsem to vymyslel, bude to Venuše. V duchu jsem si říkala, co je to za blbé jméno? Jenže on pokračuje: Podomácku Venda.... (cvak! Venda totiž říkala Bohdana Vincentovi). A bylo vymalováno!
Přesně o měsíc později, tedy 14.7.2021 jsme si tedy Vendu, Vendulku domů přivezli. Nic nevěděly ani naše děti, těm jsme řekli, že se jedeme na štěňátka podívat. Kája, která si po odchodu Nelynky, která nám přirostla nejvíc k srdci, štěňátko moc přála, prvně nechtěla ani uvěřit a musela jsem ji hodně přesvědčovat, že ta žlutá holčička je opravdu naše a že tatínek to dovolí (hrál toho zlého :o)) . Zavládlo nadšení, které ji snad neopustí. Mám doma úžasnou psí chůvu a i když vím, že to bude náročné, bude to i krásné. Toník je taky nadšený, ale je přeci jen dost malý, na něm ta péče tolik neleží. Tak nezbývá než doufat, že další kapitola Maurehátího příběhu přibude někdy za tři, čtyři roky. Sice jinak, než bylo původně v plánu, ale to přece ničemu nevadí. Rozhodnutí krýt Brunem rozhodně nelituji, že to byla úžasná volba mně přesvědčuje každý den minimálně jeden z majitelů, kteří mi píšou nadšené zprávy, posílají fotky a videa - Casa štěňátka dostala od rodičů i od nás to nejlepší a jsem moc ráda, že jsme toto "dobrodružství" spáchali. Jsem nakonec i ráda, že Vendulka přišla tak brzy - nevím, jak jinak bychom zvládli odchod štěníků a především pak Nelynky. Tuhle naši srdeční záležitost jsme naštěstí předávali přátelům, do úžasné rodiny, tak proto to tak těžké nebylo. Věděli jsme, že máme necelé dva týdny na regeneraci :o).
