***Pořídit si flata - ano či ne?***
Nebudu zde rozebírat obecná pravidla, před tím, než si pořídíte psa - jednak se těchto pravidel dá všude najít
spousta a za druhé považuju za samozřejmé, že člověk musí svému pejskovi hlavně v mládí spoustu obětovat, aby se pak z něj dokázal spoustu let těšit.
Chci rozebrat několik specifických vlastností flatů i jiných pejsků,
tak jak tyto problémy vnímám já, jsou to vylomeniny, které vás můžou připravit o nervy,
ovšem jen v případě, že s nimi nebude počítat :).
Nejprve několik slov k tomu, jak jsme se my dva dostali k flatíkům. K rozhodnutí jsme dospěli po 2 letech přemýšlení,
když jsme se dostali od labradorů, zlatých retrívrů, rhodéských ridgebacků, výmarských
ohařů, maďarských ohařů až ke flatům. Ihned mě uchvátili svojí povahou a svým vzhledem,
navíc se k tomu přidal i fakt, že jich v ČR není příliš a chov je relativně zdravý. Bylo
rozhodnuto.
V říjnu 2003 jsem kontaktovala pana
Pavla Filipa (CHS Z Kroukartí). V pátek 13. února 2004
se zde narodilo 13 štěňátek (7 pejsků a 6 fenek) ze spojení
Fara z Kroukartí a Emanon Crays.
Každý, kdo čeká na své první štěňátko ví, jak dlouhých je 8 týdnů čekání. Ale dočkali jsme
se a 8. dubna 2004 si jeli pro naši Hátu.
Háta po všech stránkách splňuje to, co jsme si od pořízení flat coated retrievera slibovali, je to aktivní pes, od malička
velmi šikovná, poslušná, miluje lidi, zejména pak děti a hlavně, člověk se s ní prostě nikdy nenudí. První dva roky jejího života
jsme bydleli v Brně v bytě, v září 2005 jsme se přestěhovali na venkov do rodinného domečku. Jednoznačně se nám potvrdilo, že je
Hátě naprosto jedno, jestli bydlí v domě nebo v bytě, od malička s námi Háta i spí v posteli a na tom se stěhováním nic
nezměnilo, . Jen v bytě nehlídala, teď i hlídá - no hlídá, nezvyklý pohyb ohlásí štěkáním a tím veškeré hlídání končí, s manželem
říkáme, že by mohla ublížit maximálně tím, že by někoho ulízala k smrti :).
To je vlastně další důležitá vlastnost flata, na kterou se nesmí zapomínat, je to olizovací plemeno. Neznám psa, kterého by olizování
charakterizovalo víc, než právě flatíky.
V každém případě, nezáleží na tom, kde bydlíte. Naopak jsem přesvědčená o tom, že flatík,
který žije v kruhu své rodiny (v bytě či v domě) je se člověkem víc semknutý jako smečka než když pejska na noc i přes den mimo
vycházky opouštíte a necháváte ho na zahradě. Flatík bude pravděpodobně stejně celou dobu sedět u prahu dveří a čekat, až znovu vyjdete ven.
Nebo se taky může rozhodnout zkusit štěstí někde jinde a pokud to jen trochu půjde, ze zahrady utéct za zábavou. Flat coated retriever je
velmi mazaný pes a když se nudí, dokáže vymyslet neuvěřitelné věci. A v dnešní době, kdy je všude tolik psů, se nelze divit, že
se objevuje i čím dál tím více lidí, kteří psi bytostně nesnáší. A tak se občas stává, že pes na zahradě se může stát terčem nejrůznějších útoků.
V domě s vámi je prostě víc pod dohledem a také víc v bezpečí.
Průměrný věk, kterého se flat dožívá, je mezi 8 - 12 lety, spíše jen vyjímečně se dožívají víc. Často ale umírají ještě mnohem dříve, a to
bohužel často pod koly aut a při jiných podobných tragických nehodách - všechno souvisí s jejich temperamentem a dost často je na vině i
nepozornost či nedůslednost majitele. Vždy je potřeba mít psa zajištěného dle vašeho nejlepšího vědomí a svědomí.
Pokud chcete FCR, měli byste mít opravdu hodně trpělivosti, být důslední ve výchově, mít rádi pohyb a mít v zásobě pro vašeho nového
člena rodiny spoustu lásky. Není to sice všechno, ale s touto výbavou jste na nejlepší cestě stát se nadšencem do FCR na celý život!
A poslední pravidlo - pořízením psa nepřibude do vaší rodiny jen spousta radosti a zážitků, ale občas také starosti a hlavně zodpovědnost! Každý pes se musí vychovat,
i když je ve své podstatě a svým založením hodný na lidi i psi. Málokdo totiž bude nadšený z toho hodného pejsánka, pokud mu bude skákat až na hlavu. Není nic lepšího, než
když vás potká mladý člověk, rodina s dětmi i starší člověk a všichni bez vyjímky se buď se zalíbením dívají nebo se i slovně vyjádří k vašemu hodnému a vychovanému flatíkovi! A není nic
horšího než potkávat denodenně lidi, kteří se na vás s pohoršením budou dívat, protože každý den jim přibude jedna nová tlapka na jejich kabátě (kalhotech....). A nezapomeňte na nejdůležitější věc, přijde mi, že spousta lidí zapomíná:
To že jste pejskař, neznamená nutně, že všichni lidé musí vaši zálibu sdílet s nadšením. Jsou i lidé, kteří se pejsků bojí a setkáním s pejskem na volno i na vodítku
jim způsobuje problémy. Není nic lepšího, než když vás pejsek hned napoprvé poslechne a dotyčnou osobu nechá na pokoji (flatíci nechtějí člověka sezřat, ale stačí i hopskání kolem a už je oheň na střeše). Totiž, budeme-li my pejskaři ohleduplní, věřím, že
i lidé, kteří pejsky a nás pejskaře nemusí, budou trošku shovívavější. Spoustu krásných zážitků s vašimi flatíky i ostatními pejsky přejí
všichni Hátovi
